Až jakoby ve druhém kole se objevily asociace konkrétních smyslů: jíd–

lo, byt, pes, zahrada, postel, sousedi, ovocný koláč, vidlička. Diskuse uka–

zuje, že většina asociací je odvozena od zrakových představ. Ale také se

ukazuje, že je třeba se dotazovat ­ např. ovocný koláč je spojen souběžně

se zrakovou i čichovou představou. V debatě se zdálo, že další asociace se

již neobjeví a že téma domova je již vyčerpáno. Po cíleném dotazu, zda se

objeví nějaké sluchové asociace, se otevřela velmi rychle celá oblast: rádio

v kuchyni, výtah, křičící dítě u sousedů, železnice, autoalarmy, zvonek

u dveří. A podobně se otevřela celá řada asociací po dotazu na čichové vje–

my: nedělní oběd, čerstvý vzduch, vůně vypraného prádla. A také u dotazu

na vjemy hmatové se objevily některé další: objetí se členy rodiny, srst psa,

opět nedělní oběd (ve smyslu cinkajících příborů a talířů). 

Důvody, proč se tyto asociace neobjevily již v první linii, se zdají být

spjaté s faktem, že nejsou tak výrazně spojené 1. s obecným očekáváním

spoje s domovem ­ to bylo nejvýraznější u výše uvedených obecných pojmů;

2. s emočním nábojem, který by je v asociacích protlačil na přední místa.

Nicméně se ukazuje, že celkový prožitkový blok domova je aktivní ve vě–

domí jen zčásti. Jinými slovy, jeho značná část je potenciální, tedy aktivovaná

až po přímém dotazu, výrazném podnětu směřujícím do určité oblasti apod.

To je podle našeho mínění obecná charakteristika kognitivních map všech

lokalit, více či méně osobně významných míst. Právě osobně významná mís–

ta, tedy místa s výrazným charakterem (Norbert–Schulz, 1994) však jsou

pravděpodobně vnitřně členitější a významné části zůstávají v modu poten–

ciality. Důvodem je patrně i ekonomický princip ­ nemíváme dost času, aby–

chom aktivovali všechny dimenze charakterizující dané místo, a kromě toho

by se objevil výrazný psychický tlak na kognitivní soulad vynořující se

struktury. Některé části by mohly být propracovány detailněji, jiné méně, ně–

které by byly hodnoceny pozitivněji, jiné nikoliv apod. Kromě toho jsou

naše kognitivní mapy vystaveny působení času. Ovšem opět ne ve všech je–

jich částech, dimenzích, ale jednotlivě a rozdílně a různě proměněné, různě

rychle se měnící části by mohly zase působit kognitivní nesoulad se všemi

psychologickými doprovodnými jevy, tj. prožitky, hodnocením atp. 

Z diskuse také vyplynulo, jak extrémně důležitá je podoba stimulující

otázky. Účastníci cítí rozdíl mezi tím, když se otázka formuluje: „Jaké jsou

první představy, když se řekne můj domov?“ A to, aniž se vědomě akcen–

tuje slovo „můj“. Při výraznějším zdůraznění dochází k dalšímu ovlivnění

toku asociací. 

58